Historie BFÚ

Výzkum zaměřený na výzkum fyzikálních vlastností biologických systémů má v Brně dlouholetou tradici. Dějiny biofyziky v bývalé Československé republice jsou úzce spjaty se dvěma muži, kteří působili na Masarykově univerzitě na počátku třicátých let, Ferdinandem Herčíkem a Vilémem Laufbergerem. Zatímco profesor Laufberger v roce 1935 přesídlil na Univerzitu Karlovu v Praze, Ferdinand Herčík zůstal v Brně.

Vědecké zájmy profesora Herčíka byly od studia účinků ionizujícího záření na živé organismy až po molekulární biofyziku. Tyto zájmy ho vedly k zahájení akce zaměřené na zřízení specializované laboratoře věnované výzkumu v biofyzice.

Dne 1. února 1954 prof. Herčík založil Laboratoř biofyziky jako součást bývalé Československé akademie věd. Dne 1. ledna 1955 byla laboratoř transformována na Biofyzikální ústav (BFÚ), jehož ředitelem se stal právě profesor Ferdinand Herčík, který mino jiné byl i členem Světové zdravotnické organizace (WHO). V počáteční fázi byl ústav převážně zaměřen na radiobiologický výzkum.

Díky svým zkušenostem a vědeckým výsledkům byl ústav začleněn do Státního výzkumného programu "Biofyzikální výzkum živé hmoty". Do roku 1990 se stal centrem postgraduálního vzdělávání v biofyzice a vědci ústavu se podíleli i na pregraduálním vzdělávání ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, tehdy Univerzitou J.A. Purkyně, v Brně.

V roce 1966, po smrti profesora Ferdinanda Herčíka, byl ředitelem ústavu zvolen bývalý vědecký tajemník Dr. Zdeněk Karpfel. Pod jeho vedením se výzkumné cíle postupně měnily z radiobiologie na buněčnou a molekulární biofyziku. Od roku 1970 byl výzkum Biofyzikálního ústavu zařazen do mezinárodních programů, například RVHP a Interkosmos. Další typy mezinárodní spolupráce byly založeny především na bilaterální spolupráci mezi zeměmi východního bloku.

Na začátku roku 1990 byl zrušen systém "vědeckého plánování" a zahájen proces transformace Akademie věd. Transformace Biofyzikálního ústavu byla zahájena volbou nové Vědecké rady a zvolením nového ředitele, kterým se stal Dr. Milan Bezděk. Nové vědecké vedení ústavu respektovalo tradiční výzkumnou činnost, ale vnitřní organizace ústavu se však změnila. Namísto bývalých oddělení byla vytvořena konkurenční sdružení týmů se souvisejícími výzkumnými úkoly. Výzkum se týkal tří tematických oblastí: molekulární biofyzika, biofyzika komplexních systémů, biofyzika účinků vnějších faktorů.

V dalším období, v souladu s transformací Akademie věd, byly hodnoceny výzkumné aktivity jednotlivých týmů a vzhledem ke snižování počtu zaměstnanců v AV ČR, počet výzkumných pracovníků se ve srovnání s předešlými léty snížil na 65 %. Tyto změny daly základ pro přípravu podmínek nového stylu výzkumné práce založené na individuální odpovědnosti vedoucích týmů. Ústav byl tak připraven podílet se na grantovém systému, který byl zavedený v letech 1990-1996. Ústav se tak stal konkurenceschopným, jak na národní, tak na mezinárodní úrovni.

V roce 1997 byl Dr. Bezděk zvolen členem Vědecké rady Akademie věd a rezignoval na funkci ředitele. Ve stejném roce byla zvolena novou ředitelkou Dr. Jana Šlotová. V období 1997-2000 bylo dosaženo některých významných úspěchů. Ústav se stal Metodickým a vzdělávacím centrem molekulární biofyziky a stal se součástí širší mezinárodní vědecké komunity.

V roce 1999 udělilo Ministerstvo školství České republiky Biofyzikálnímu ústavu akreditaci k účasti v doktorských studijních programech ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity. Byly akreditovány obory jako je biofyzika, molekulární a buněčná biologie, genetika, fyziologie a evoluční biologie živočichů, nebo imunologie.

Po roce 2000 vedení ústavu věnovalo pozornost systematické obnově infrastruktury a vytváření tvůrčích podmínek pro výzkum. Laboratoře ústavu byly seskupeny do pěti programů, mezinárodní kontakty vědců byly stabilizovány a společný výzkum pokračoval na základě přímých dohod či grantů mezi ústavem a jeho partnery. Výzkumná témata byla určena na základě Vědecké koncepce, vycházející z tradic ústavu a budoucích vědeckých trendů. Tato koncepce je pravidelně aktualizována.

V roce 2005 nastoupil do funkce ředitele doc. RNDr. Stanislav Kozubek, DrSc. Bylo to období velkých nadějí spojených s možnostmi čerpání finanční podpory z EU na budování výzkumné infrastruktury. Vedení BFÚ se účastnilo na přípravě velkých projektů pod vedením MU společně s dalšími ústavy AV ČR v brněnském regionu (UIACH, UFM, UPT) a za podpory vedení AV ČR. Výsledkem těchto snah bylo přijetí a vybudování výzkumných infrastruktur CEITEC a ICRC, ve kterých měl BFÚ přístup k vybavení a část vybavení byla deponována přímo v prostorách BFÚ, na základě vzájemných smluv. Řada pracovníků BFÚ se podílela na rozvoji těchto velkých výzkumných infrastruktur tím, že nad rámec svých činností v ústavu pracovali v rámci svých úvazků ve sdílených laboratořích. Z výsledků této spolupráce vznikla řada vědeckých publikací s významným citačním ohlasem.

Vybavení BFÚ bylo podpořeno také ze strany AV ČR, kdy se podařilo vybudovat „Laboratoř buněčné biofyziky“ s konfokálním mikroskopem LEICA SP5 a flow-cytometrem FACS ARIA II. Dalším krokem bylo pořízení skenovacího konfokálního mikroskopu LEICA SP8 s možností využití dalších technik, jako např. FRAP, FRET a později FLIM. Byly vybudovány další laboratoře vybavené zařízením z CEITEC a z ICRC. Koncem funkčního období v létech 2015-2016 bylo v suterénu hlavní budovy vybudováno chovné zařízení pro laboratorní zvířata, s vybavením pro chov geneticky modifikovaných myší. Během funkčního období S. Kozubka probíhala významná rekonstrukce celého ústavu.

Zásadní změnou v řízení ústavu bylo zavedení hodnocení, které bylo založeno na bibliometrii (postup zahrnoval řadu kritérií ze všech oblastí výzkumné činnosti, hlavní kritéria byla založena na kvalitě publikací a podílu autorů BFÚ). Důležitým výstupem hodnocení byly změny ve financování laboratoří a později oddělení ústavu. Hodnocení podpořilo také vedení AV ČR, v čele s prof. Václavem Pačesem.

V následujícím období (2007-2009) došlo k ekonomické krizi a AV ČR byla ohrožena snížením rozpočtu až na polovinu původní hodnoty, což představovalo velké existenční riziko. Vedení ústavu společně s vedením AV se podílelo na krocích k odvrácení této nepříznivé situace (intervenovali jsme u Evropské komise), což se nakonec povedlo. Rozpočet AV i ústavu byl však v důsledku krize postupně redukován po řadu let. Strategie ústavu v tomto těžkém období byla založena na hodnocení a udržení těch nejlepších týmů, které zde pracovaly. Původních 16 týmů bylo redukováno na 10 větších oddělení. Odpovědnost za udržení kvalitních pracovníků v jednotlivých odděleních měli vedoucí oddělení, kteří na rozdíl od jiných ústavů AV ČR, dostávali z institucionálních prostředků každým rokem finanční částku na výzkum. Rozdělování finančních prostředků bylo podle výsledků každoročního hodnocení. Dalším zdrojem financování výzkumu byly grantové prostředky zpočátku poskytované nejen Grantovou agenturou ČR, ale také Ministerstvem zdravotnictví nebo interní agenturou AV ČR. Později se účelové financování redukovalo a AV ČR o svou grantovou agenturu přišla. Nedostatečné institucionální financování vedlo k silnému tlaku na získávání grantů (zejména z GAČR) a to vedlo k značným modifikacím výzkumu. Získat dlouhodobé projekty bylo velmi problematické.

Výzkumné prostředí v ČR v období 2005-2017 bylo poznamenáno nejen krizí, ale také nevhodnou metodikou hodnocení výzkumu v ČR (založenou na bibliometrii a přímým počítáním bodů, a tím i financí, za každý výsledek). Metodika byla záhy označována jako „kafemlejnek“ a v AV ČR byla odmítána. Nevhodnost metodiky spočívala v tom, že špičkové výsledky výzkumu, které jsou pro rozvoj společnosti nejdůležitější, bylo možné zaměnit za větší počet průměrných nebo dokonce podprůměrných výsledků. Tím byl výzkum v ČR částečně degradován, nicméně BFÚ si zachoval dobrou úroveň vědecké práce. Vědci BFÚ si v období 2005-2017 udrželi dobrou kvalitu výzkumu a tím si i Biofyzikální ústav udržel dobrou pověst špičkové výzkumné organizace v ČR.